Homeopatie je metoda s dávnou tradicí a jasnými pravidly, která vycházejí ze zákona podobnosti - je to univerzální zákon, který existoval před objevem homeopatie stejně jako gravitační zákon před Newtonem. Znaly ho všechny tradiční kultury, léčil podle něj už Hippokrates. V principu znamená, že každá látka ovliní organismus přesně definovatelnými účinky, které se na těle projeví jako příznaky, odborně jim říkáme symptomy nemoci. A právě tyto symptomy dokáže homeopatie upravit, u nemocného léčit. Odtud známá homeopatická definice: "podobné se léčí podobným". Původ slova je z řečtiny: homois - podobný, pathos - nemoc, proto homeopatie.

 

Před 200 lety se zkoumáním tohoto zákona vědecky zabýval německý lékář Christian Samuel Hahnemann, který je tudíž pokládán za zakladatele homeopatie. 

Fenomenálním přínosem Hahnemanna je propracování metody speciálního, tzv. infinitezimálního ředění homeopatických léků. Zjistil, že ředěním látek nezmizí jejich účinky, ale odstraní se jejich toxicita (nežadoucí účinky). V homeopatii se totiž používají v léčbě i jedy, jako například arzen, rtuť, rulík zlomocný, oměj šalamounek apod. Pro výrobu homeopatických léků se používají látky rostlinného, živočišného i nerostného původu.

Mezi jednotlivými fázemi ředění jsou látky protřepávány (jde o tzv. dynamizaci), a tím se ještě zvyšuje účinnost homeopatických léků. Díky této speciální přípravě a uprávě homeopatické léky působí na funkční poruchy organismu. A v tom je jejich nezastupitelné místo.

 

Homeopatický lék vybraný podle zákona podobnosti, tedy podle příznaků v daném okamžiku u daného pacienta, podpoří vlastní obranyschopnost těla, a tím zabrání, aby funkční potíže přecházely do chronicity.

 

VÝHODY HOMEOPATICKÉHO LÉKU:

 

Tzv. speciality, které obsahují více složek a jsou určeny pro léčbu konkrétních potíží.